Události: úvodní slovo

První část Obrazů války je věnována několika klíčovým událostem českých dějin mezi lety 1938–1945. Vybírali jsme především takové události, které se staly součástí české kulturní paměti a jejichž význam pro českou společnost přesahuje období druhé světové války. Ačkoli do válečného období formálně nespadá ani mnichovská konference, ani okupace českých zemí a zřízení protektorátu, rozhodli jsme se obě události zařadit do tohoto celku právě s ohledem na jejich místo ve vzpomínkové kultuře a především kvůli kauzálním souvislostem s demografickými změnami, které se děly v průběhu války i po ní (šoa, odsun Němců). Zdálo se nám, že bez zařazení této „prehistorie“ by výsledný obraz nebyl dostatečně komplexní. Ambicí této části není vyčerpávající popis politických událostí spjatých se symbolickými centry, neboť se domníváme, že v současné době existuje dostatek pomůcek, které prostředkují faktografii dostatečně podrobně a efektivně. Z toho důvodu jsme se v protektorátní historii zaměřili především na dvě významné události, které se dostávají do středu vzpomínání na válku – atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha a Květnové povstání. Spíše než „objektivní popis“ těchto událostí jsme sledovali proměny jejich zobrazování a způsob, jak jsou vyprávěny. V souladu s aktuálními didaktickými trendy se domníváme, že jedním z primárních vzdělávacích cílů na všech typech škol je posilování narativních kompetencí žáků a studentů, tedy jejich schopností interpretovat příběhy a dekonstruovat je, identifikovat motivy těch, kteří je vyprávějí, určit společenské kontexty vzniku těchto příběhů. Jde nám také o schopnosti uvědomovat si alternativní perspektivy předkládaných příběhů a především o schopnosti nepodléhat jim, nenechat se jimi unášet a ovládat, ale reflektovat je, získat si od nich kritický odstup a schopnost zaujmout vůči nim vlastní postoj. Na závěr této části jsme zařadili kapitolu Odsun s cílem prezentovat tento aktuální společenský problém právě v kontextu války. Oddělování odsunu od válečných událostí může vést k nedostatečné reflexi kauzálních souvislostí, především v případě proměny vztahů mezi Čechy a Němci.

V úvodu každé kapitoly najdete základní motiv, který danou událost dle našeho soudu nejlépe vystihuje. Vedle této ústřední ukázky ovšem každá kapitola obsahuje celou řadu dalších videoklipů různé provenience (dobové hrané filmy, současné hrané filmy, dobové dokumenty), vzpomínkové texty a ikonografii.

V úvodních textech ke každé kapitole najdete základní charakteristiku všech materiálů i návrhy na jejich uspořádání a kombinaci do výukových jednotek. Nicméně tyto materiály můžete pojímat jako jednotlivé části „puzzle“, které můžete skládat dohromady podle své vlastní potřeby. Materiály v těchto kapitolách můžete kombinovat i s ukázkami a texty v části Obrazy, které se tematicky s některými kapitolami Událostí překrývají.

Obrazy: úvodní slovo

Druhou část naší antologie jsme nazvali Obrazy a oproti první, tradičnější části Události ji koncipovali více experimentálně. Vycházíme z poznatku soudobých společenských věd, že skutečnost vnímáme prostřednictvím kultury, kterou si můžeme představit jako síť symbolických významů. Společenské dění, lidské jednání, životní úděl – to vše nabývá smyslu prostřednictvím znaků. Kultura se podílí na formování sdílené kolektivní identity, v rámci tohoto procesu hrají důležitou roli též obrazy minulosti. V metodologické návaznosti na současné kulturní a sociální vědy používáme pro naše obrazy termín „reprezentace“. Pojem odvozujeme zejména z oboru mediálních studií, jejichž pojetí „reprezentace“ klade důraz na mediální zprostředkování. To považujeme za v dnešní době didakticky nejproduktivnější.

Dominujícím zdrojem komunikace nejen válečných, ale i obecně historických témat ve společnosti je film. V příbězích z válečných let se často objevují ustálené obrazy, vyjadřující kolektivně sdílenou vzpomínku. Tyto obrazy, jakési vizuální vyjádření kolektivní paměti, se často koncentrují do symbolů, které mají takovou sílu, že ačkoli jsou umístěny „v pozadí“ příběhu, často předurčují jeho vyznění a interpretaci. Často též ukotvují příběh do válečného období. Příkladem může být obraz vojáka v uniformě SS: už samotný jeho obraz v sobě nese konkrétní význam (zlo) a předurčuje pozici jeho nositele v příběhu. Oddíl Obrazy proto nabízí soubory obrazů, které umožní válku nahlédnout trochu jiným způsobem – jako soubor fenoménů, které jsou nějakým způsobem významné, avšak samy o sobě netvoří příběh jako spíše kulisu či materál k příběhům. Tyto motivy, vybrané z různých zdrojů, nabízí možnost tematizovat válku „mimo“ obvyklé vyprávěcí postupy, které válečnou zkušenost zasazují do literární tradice, podrobují ji literárním schématům a narativním vzorcům. Válka vystupuje v těchto kapitolách jiným způsobem, fenomény jako byrokracie či práce upozorňují nejen na specifičnost válečné situace, ale také na její univerzálnost a spojitost s dobou poválečnou, a dokonce s naší současností. Válka se tak nemusí jevit jen jako cosi minulého, už uzavřeného, ale vystoupí jako něco, co je stále přítomno v naší společnosti. Při práci s těmito obrazy je nutné zohlednit to, že se jedná o didaktické konstrukty. Tedy didaktikem vybraný soubor materiálu, který přibližuje určitý prvek sociální reality protektorátu nebo způsob její reprezentace. V žádném případě zde nejde o pokus vytvořit novou a svébytnou paměť válečných událostí. Jinak řečeno: Nejde o to, studenty naučit rozpoznat různé druhy uniforem, ale pomocí fenoménu uniformy vysvětlit sociální aspekty válečného dění. Na závěr tohoto dílu jsme zařadili kapitolu Tábory, která představuje jeden z nejtypičtějších obrazů nacistického režimu v naší (české a evropské) kulturní paměti. Utrpení obětí režimu v táborech jsme nechtěli podrobovat nějaké klasifikaci ve smyslu etnického nebo politického „třídění“, v kapitole tak uživatelé najdou jak obrazy holocaustu, tak další zločiny nacismu namířené proti „jiným kategoriím obyvatel“.